Hrad byl vybudován na skalnatém vrcholu ostrožny, obtékané po celém obvodu řekou Ohře, patrně ve druhé polovině 12. století, za panování krále Vladislava II., jako pohraniční královská pevnost proti expanzi chebských ministeriálů. Poprvé je ale hrad v písemných pramenech připomínán až roku 1234. Hrad byl od svého počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i významných diplomatických jednání. Areál původně patrového románského hradu sestával z izolovaných budov – hranolové věže, paláce a hradní rotundy. Během vlády Přemysla Otakara II. byl hrad přestavěn v raně gotickém slohu. Za Lucemburků byl hrad několikrát dočasným sídlem královského rodu. Gotické přestavby byly zahájeny nejspíše na konci vlády Karla IV. po ničivém požáru roku 1352, ale především probíhaly za Václava IV. V tomto období vznikla mohutná palácová budova tzv. Markrabství a zřejmě i hospodářská budova, tzv. Hejtmanský dům. Hrad byl dále opevňován a vstupy byly zajištěny hradními branami. Roku 1434 zastavil císař Zikmund hrad Kašparu Šlikovi. Tři generace rodu Šliků (1434–1547) se podílely na jeho pozdně gotické a renesanční přestavbě a hrad se stal reprezentační rodovou rezidencí a správním střediskem kraje. Po bělohorské konfiskaci se hrad stal majetkem města a započal úpadek jeho původního významu a postupná ztráta umělecko-architektonických hodnot, která byla završena necitlivou přestavbou celého areálu na státní věznici (1797–1821). V rámci této přestavby byla zbořena Skalní světnice, snesena nejvyšší patra palácových budov a upraveny interiéry na vězeňské cely. Po zrušení věznice v roce 1948 hrad desetiletí chátral, několik let byl dokonce pro havarijní stav uzavřen. Od roku 1992, kdy byl hrad vrácen do majetku města Lokte, probíhá postupně obnova celého areálu a jeho krásu a navrácenou důstojnost v krajině tak mohou obdivovat tisíce návštěvníků z celého světa.
Hrad Loket
Památky
Klenot v zákrutu řeky, Hrad Loket